Kde jsou ty časy, když jsem začínal zkoumat Bibli a kdy mně ti učitelé mazali med kolem pusy.
Zazlívat jim to však nemohu, protože na tom byli stejně. Nakonec se ukázalo, že se ten med v ústech zdál sladký, ale v útrobách je hořký jako pelyněk.
Je velmi zajímavé, že člověk z počátku vnímá jen to dobré a to špatné, až když už je tak říkajíc zakousnutý a nemůže se snadno vyháknout. A jak běží roky, tak je to stále obtížnější, až člověk, pokud to není ,,blázen“, zlomí nad sebou hůl a je ve vleku s myšlenkou „co kdyby to nakonec“…
Ale jsou i jedinci a není jich zrovna málo, kteří udělají radikální řez a třicet, nebo i čtyřicet let, které strávili v Boží organizaci přešlapáváním na místě v očekávání lepších zítřků, hodí do kanálu.
K tomu, aby to člověk udělal, tak musí mít úžasnou odvahu, nebo být šílencem, před kterým bych měl pokleknout a smeknout klobouk. Je tu ale velký otazník. Je to dobře a kam vlastně odejít????
Zažil jsem mezi svědky mnohé „hrůzy“, ale odvahu odejít jsem zatím nedostal, není totiž kam. A aby toho nebylo málo, tak mi můj přítel, kterého mám obzvlášť rád, poslal k přečtení a posouzení dvě knihy, která napsal Raymond Franz. Tento člověk 9 let sloužil ve vedoucím sboru v New Yorku a jeho strýc Frederick Franz, tam dokonce působil jako president společnosti Strážná věž.
Ray popisuje události, ve kterých se rozhodovalo o druhých a dalších podivných praktikách, které tam viděl. Popisuje zcela bez emocí a po pravdě to, co mu tam působilo velké citové problémy a zraňovalo jeho svědomí. Nebiblické, vládychtivé a arogantní tendence, které se snažil bez úspěchu napravit. Tato literatura je svědkům zapovězena a také bych jí nedoporučil číst slabým jedincům. Ale pro ty, kteří v této organizaci mají nějaké postavení, bych jí zařadil jako povinnou četbu. V každém případě to, co se tam nahoře děje a jaký neblahý, až tragický dopad to má na ovečky, je děsivé. Já jsem tvrďák, ale to co jsem se dočetl, mnou tak zamávalo, že jsem málem přišel o rozum. Nejhorší na tom je, že on nenabízí řešení. Co mají lidé udělat a kam jít.
Ale nelituji toho, že jsem to četl, protože jsem od Boha Jehovy dostal uspokojivou odpověď na to co se tam děje, proč se to děje a co s tím máme udělat. A až si přečtete, co o tom říká Bůh, tak potom dobře rozvažte, zda si přečtěte i ty knihy Raymonda. Dostanete uspokojivé a vyčerpávající odpovědi na vaše otázky a to posílí vaší víru a důvěru v Boha Jehovu a našeho krále Ježíše Krista a hlavně v Bibli, protože je v ní dopředu napsáno o všem, co se dnes děje a jak to dopadne, ale hlavně jak se zachovat a kam jít.
Jak jsem již uvedl, tak po přečtení asi poloviny jedné jeho knihy se mně zmocnil takový neklid a beznaděj, že mi málem prasklo srdce. Chtělo se mi řvát a plakat, rvát si vlasy a kdo ví, jak by to se mnou nakonec dopadlo. Pak jsem si šel lehnout, a abych usnul, tak jsem vypil asi deci domácí slivovice. Převaluji se v posteli a vyčítám Bohu, jeho slabost a to, že Satan má navrch. Ptám se Jej, co mám dělat a jak porozumět těm hrůzám, které jsem sám zažil a o kterých Ray tak otevřeně píše.
Najednou mi na mysli vyvstal biblický verš, zapsaný ve knize Zachariáš ve třetí kapitole. Tam je barvitě popsána scéna která mnou otřásla. Uprostřed stojí velekněz Jozue ve špinavých kněžských oděvech. Po pravici mu stojí Satan a po levici Boží anděl, který jen tiše říká ,,kéž tě Jehova přísně napomene,,. O tom píše i Juda při jiné události, když se archanděl Michael přel se Satanem o Mojžíšovo mrtvé tělo. Tam ten archanděl také říká stejná slova. To znamená, že tím andělem byl Ježíš Kristus. Satan to pojal jako dobrý žert, ale Ježíš svým postojem ukázal, že si velice váží autority svého otce Jehovy a že bez jeho svolení nic neudělá. Celá ta scéna se odehrává pod dozorem Jehovy, který se na to v tom vidění se shora dívá.
V noci mám sen. Někdo mi přinesl čtyři stejné odlitky z barevných kovů a já měl vizuálně určit z jakých kovů jsou odlity. To je samo o sobě velice zajímavé, protože se těmito komoditami celý život živím. Měl jsem na to jen jeden pokus a šlo o život. Celou noc jsem to řešil, ale určit co je co jsem si netroufl. Ráno se probudím a nemohu se dostat z postele, protože povlečení, deka a já jsme tvořili jeden uzel. Pak jsem si přečetl denní text, který říkal, že všechny vlády tohoto světa jsou pod vládou Satana, ale Bůh to připouští, protože je tím zajištěna jistá zákonnost a stabilita ve které mohou svědkové Jehovovi oznamovat dobré poselství o království. Aha říkám si a stejné je to s náboženstvím.
Já si myslím, že u toho mohlo zůstat, protože jsem odpověď dostal. Pak jedu autem a přemýšlím o tom snu. Říkám si, vizuálně určit, to je padesát na padesát. Aby to mohlo být na sto procent, tak bych musel postupovat jinak. Musel bych si zjistit váhu jednotlivých kovů a bod tání. Také tvrdost a barvu. V praxi postupuji tak, že mám magnet. To je první zkouška. Vše co je magnetické, tak je to železo a jeho slitiny. Železo se zušlechťuje jistými přísadami, například Niklem, Chromem, Vanadem a Wolframem a jinými prvky. Tak vznikají ušlechtilé ocele, které jsou buď magnetické, nebo nemagnetické. Vizuálně ty magnetické často vypadají lépe, ale ty já nechci, protože jsou nerentabilní. Tunu mohu nakoupit za patnáct tisíc, ale prodat se dá stejné množství za čtyři tisíce. To je více než deset tisíc prodělek. Šli byste do toho ?? Pokud to platí u hmotných věcí, tím více u duchovních, protože Ježíš řekl ,,spočítejte si náklady“.
U jiných kovů jako je hliník a ostatní je prvním krokem k určení to, že magnet nepřitahují.
A přesně v té chvíli v tomto mém myšlenkovém postupu přijíždím na dálnici k místu, které tu slouží jako zlatý důl. Je to tunel, kde jsou kamery a omezena rychlost. Na pokutách se zde vybírají sta tisíce. Četl jsem to v novinách a tak si tam dávám pozor. Přišlápl jsem brzdu, ale ukázalo se, že trochu moc, protože mně vzápětí začal předjíždět kamion. Já se po něm podívám a on měl na plachtě nápis ,,železo, nerez, hliník“. Áááá, hele, říkám si, tak tohle není náhoda, zřejmě uvažuji ve správném směru.
Abyste pochopili. Když mám problém, tak jej svěřím Jehovovi. On pokud to uzná za vhodné, tak mi odpoví snem, ze kterého jsem vedle, protože mi nic neříká. Ale protože se stále řídím Příslovím třetí kapitolou, ve které se říká, ,,Důvěřuj Jehovovi celým svým srdcem, na své vlastní porozumění nespoléhej. Všímej si Ho na všech svých cestách a On sám napřímí tvůj krok“, tak časem pochopím, co mi chce říci a to z událostí, které se mně nějak týkají. Vidíte, že na tom nic není, není to žádný spiritismus, nebo fantaz magorie, nebo jak to označili psychiatři, bludařství. Pokud budete postupovat stejně, tak pochopíte mnoho věcí, se kterými si nyní nevíte rady.
Tak uvažuji dál. Nejdůležitější je zkouška magnetem. To se rovná v duchovním životě toho, co tě přitahuje. Miluješ Boha a Jeho Syna Ježíše Krista, z celého svého srdce ???
Druhá zkouška je barva.
Měď je nemagnetická a má červenou barvu. Co to znamená v duchovním pojetí.
Dříve, to je v době, kdy lidé ještě měli svědomí, se stávalo, že když někdo zalhal, tak zčervenal. V té době se ustálilo rčení, které říkalo ,,doznej barvu“, to znamená, řekni pravdu. Miluješ pravdu ???
Olovo je měkké a tvárné, neboli poddajné.
To pěkně vystihuje pokoru. Jsi takový ??? Naproti tomu jsou jiné kovy tvrdé, pevné, pružné nebo odolné proti vnějším podmínkám. Jaký jsi ty, ve světle Božích zákonů. Jsi odolný vůči cizoložství, kradeš, toužíš po věcech, které ti nepatří, lžeš nebo jsi schopen v nouzi, nebo z prospěchu falešně svědčit ??? Jiné kovy lze určit až pod plamenem, každý se taví při jiné teplotě.
To ukazuje, jak to říká úsloví ,,v nouzi poznáš přítele“ na tu skutečnost, že cesta k životu je trnitá a kamenitá, kdežto cesta ke smrti po které jde většina lidstva je rovná a široká poukázal Ježíš ve svém slavném ,,kázání na hoře“. Jsi obětavý ???
A pak je tu ještě rozdíl v tom, kolik který kov váží.
To odpovídá tomu, co je pro tebe prioritou. Jsou u tebe jiní lidé před tebou. Šel bys tak daleko, že bys pro ně i zemřel???? Nebo toužíš po společenském postavení, jako ti ve vedení a podal bys pro to Satanovi ruku. Znám mnohé svědky Jehovovi, kteří to udělali.
Když to všechno sečtu a odečtu, tak slušných lidí je mezi svědky Jehovovými velký zástup. Jak je to jinde. Asi to bude stejné, protože znám mnohé, kteří svědky nejsou a dá se říci, že jsou mnohem lepší. A pokud někdo odejde jinam, je to jeho osobní věc s tím, že nemůže čekat, že bude mít Boží přízeň. V tomto vám Ray lhal a dal velice špatný příklad.
Pokud vás však neprávem exkomunikují, tak jste na tom dobře, protože vám jejich ,,synové“ jednou postaví krásný náhrobek.
Pokud jsi na všechny mé otázky odpověděl správně, tak musíš počkat tak dvacet až čtyřicet let, ve kterých budou rozhodující ne tvá slova, ale skutky. Bůh tě bude bedlivě pozorovat a pak s tebou bude možná komunikovat. Ale je nutné si uvědomit ještě jednu maličkost. Není to v naší moci, ale Bůh si vybere sám.
Vidíte, jak je to jednoduché.
A kdo jsem já ?????
Nezastávám v organizaci svědků Jehovových žádné místečko, ani nemám žádné ambice. Pro mnohé jsem jen prašivým psem, který jim leze na nervy, protože o nich ví, jaká napáchali zvěrstva, která se snaží před druhými utajit. A já jim stále říkám, ,,před Bohem nic neutajíte“.
Nejsem ani pomazán svatým duchem. Jsem jen stařec, který má sny a se kterým Bůh, nevím proč, komunikuje. Viz Joel 2. kapitola a verše 28 až 32.
Snad jen proto, že to vše v knižní podobě za své vlastní peníze uveřejním. A to vše pro vaše poučení.
A co se týká těch, o kterých píše Raymond, tak se dnes jen zasměji. Oni sice dnes po sto dvaceti letech píší, že nejsou inspirovaní, ani neomylní, takže výsledkem mohou být omyly v naukových, nebo organizačních otázkách. Viz denní text, sobota 28. července 2018, výsek ze strážné věže z února roku 2017, strana 4, odstavec 10 až 12. Já o tom ve svých povídkách otevřeně píši, tedy o důsledcích, který to má na Jehovovi služebníky, ale taky na jiné lidi, kteří mají svědky ve svém příbuzenstvu.
A to, že podali ruku Satanovi a stali se jeho vazaly, a on jim stojí po pravici, nic nemění na tom, že vše co je napsáno v Bibli, se splní a že Ježíš dnes tuto organizaci používá, protože jsou jediní, kteří s ním spolupracují na oznamování dobré zprávy o Božím království, viz Matouš 24 kapitola a verš 14.
Hezký den.
Je pátek 7 prosince 2018. K ránu se mi zdál další sem. Byl zatím nejzajímavější ze všech, které jsem od Boha dostal. Ten sen byl zkrátka podivuhodný a já nevěděl, zda se vztahuje k tomu předchozímu, který se mi zdál v pondělí ráno, nebo k něčemu jinému.
Zdálo se mi, že jdu hlubokým údolím. To údolí se větvilo a v každé té odbočce byl ve svahu postavený domek. Já v nich hledal lidi, ale ty domky byly prázdné. Až jsem našel jeden, z jehož komína se kouřilo. Vstoupil jsem dovnitř a tam byli nějací mladí lidé. Já k nim začal hovořit a v tu chvíli jsem zažil šok. Já k nim mluvil takovým dunivým hlasem, který nebyl můj a říkám jim ,,já jsem bůh“. Bylo mi to velice nepříjemné, protože mluvit za Boha, by byla ode mně hrozná troufalost. Ale je možné, jak to naznačily následující události, že Bůh hovořil skrze mně mými ústy.
Pak se ti lidé někam ztratili a místo nich přiběhli dva hlídači. Vypadali jako kříženci psa s divokým prasetem. Ti hlídači se ke mně měli jako k někomu známému, takže jsem si je mohl z blízka pozorně prohlédnout.
Jeden z nich měl po celém těle černé štětiny a jak se ke mně blížil, tak to vypadalo jako by ty štětiny byly posypány bílými třpytivými kvítky. Když přiběhl blíž, tak jsem viděl, že ty štětiny byly řídké a pod nimi byly po celém jeho těle hnisavé strupy. A na těch štětinách vyseli červi, které se těch štětin zuby, nehty držely. Ti červi upoutali mou pozornost. Byly zářivě bílí, krásně čistí, s krásnými černými očičkama. Navíc byli štíhlí, ale pozoruhodně dlouzí. Asi tak čtyři až pět centimetrů. Zdálo se, že jich je mnoho, protože na tom zvířeti zářily. Ale při pozornějším pohledu jsem zjistil, že jich není moc. Byly vždy u těch štětin v takových chumáčích, a mezi nimi byly mezery. Někde dva, nebo tři a podobně. Odhadl bych, že jich tam bylo jen několik set, možná tisíc.
Ti červi vypadali spokojeně a i to zvíře, protože se mohlo otřást a červy by odhodilo.
Mně však bylo toho zvířete líto, a tak jsem mu chtěl od těch červů pomoci. Vztáhl jsem pravou ruku a přejel nad ním. Z ruky mi vytryskl proud vody, jen to zasyčelo a červy zmizely. Já se podíval na zem pod to zvíře, protože jsem myslel, že jsem je spláchl. Ale oni tam k mému údivu nebyly. Zkrátka se vypařily a vzápětí se vypařilo i to zvíře.
Pak jsem obrátil svou pozornost k tomu druhému zvířeti. Bylo stejného druhu, jako to první, ale na těle žádné červy nemělo. Navíc bylo daleko pohlednější a sympatičtější. Ale mělo po celém těle mnoho boulí a já z toho usoudil, že se z těch boulí ti červi líhnou a pak si v noci, když ta zvířata u sebe spí, přelezou na toho živitele.
Také bylo spokojené a s vyplazeným jazykem mě pozorovalo. A já jej také pokropil a ono se vypařilo. A v tu chvíli jsem se probudil.
Byl jsem z toho vedle.
Pak jedu na chalupu a při jízdě přemýšlím. Jedu klidně tři hodinky a kochám se.
A tu mně napadne první myšlenka, která ten sen řadí k tomu předchozímu. Klíčem k pochopení toho snu byli ti červi.
Asi před měsícem jsem měl nepříjemný zážitek se dvěma známými ,,přáteli“, kteří si ke mně jezdí pro jehňata. Znám je již mnoho let a posílám jim k posouzení mé povídky. Oni, když viděli tu mou knihu, tak začali slintat a moc jí chtěli. Ale zaplatit, tak to ne. Ať si jí koupí ten druhý a já si jí pak od něj půjčím, to byla jejich odpověď. A pokud nám jí daruješ, tak s věnováním.
Popisuji to v předcházející povídce.
Byl jsem z jejich reakce tak vedle, že jsem v modlitbě poprosil Boha o Jeho názor, abych věděl, kam je zařadit. A Bůh mi je ukázal ve snu. Byli z nich růžový červi. Já si pak vzpomenul, že v Bibli se někde píše o Božím služebníku Jákobovi, něco v tom duchu, že je červíček. Říkám to svému příteli Martinovi a on mi říká: ,,Je to zapsáno v proroctví Izaiáše ve 41 kapitole a verši 14, ale že tam není napsáno červíčku, ale červe. Tak jsem si to našel a čtu od 13 verše. Vždyť tvou pravici svírám já, Jehova, tvůj Bůh. Ten, který ti říká: Neboj se, sám ti pomohu“. ,,Neboj se červe Jákobe, muži Izraelští. Já sám ti pomohu, je výrok Jehovy, ano tvého Výkupce, Izraelova Svatého“.
Tady mi bylo řečeno, že by se mohli trochu stydět, protože jsou růžoví, ale že mají Boží schválení a tak Smouki, pozor .
Celý pátek v sobotu a neděli jsem o tom ve dne i v noci přemýšlel a modlil se k Bohu Jehovovi a svatého ducha, abych si vybavil všechny detaily a správně ten sen pochopil.
Nakonec mi to bylo odhaleno.
Obě zvířata jsou stejného druhu. Jde o náboženské organizace. Jedna patří Jehovovi a Ježíši Kristu. Druhá Satanovi, je to Velký Babylón. Za posledních sto dvacet let byl Velký Babylón „líhništěm“ Božích pomazaných služebníků, kteří během ,,noci“ přelezli, neboli přestoupili do Boží organizace, kde jsou dobře živeni. Ale v dnešní době a v budoucnosti se to již nestane, Protože mi bylo ukázáno, že se už Babylón, až do svého odstranění Boží rukou, ,,neokotí“. Druhé zvíře, se o červíky, ,,Boží služebníky“ dobře duchovně stará a oni se jí mají až do dne, kdy budou Bohem Jehovou vzati do nebe, pevně držet. A to se také týká všech ostatních Božích služebníků s pozemskou nadějí.
Ve snu mi byla ukázána pravda, kterou jsem osobně zažil a o které bývalý bratr Raymond píše.
Tato organizace si v mnoha ohledech nezadá s Velkým Babylónem. Jednak jde i o určité jedince a to jak v samotném vedení, tak i na nižších stupních, kteří prosazují své názory a i určité nauky.
Například ,,tady vládnu já, nebo my, a pokud se ti něco nelíbí, i když máš pravdu, tak táhni“. Jehova to vidí, ale nechává to tak, protože je o Boží služebníky dobře postaráno a kazatelská činnost může v klidu probíhat jednotně a organizovaně po celém světě. Dobře si jich všimněte. Ti „červi“ jsou dobře vidět, jak za každého počasí stojí na ulicích, nebo u vás zvoní a nabízí vám biblickou literaturu. Díky ní jsou pokorní lidé obeznámený s tím, co lidstvo čeká, a kde najít útočiště.
Nakonec toto lidmi a Satanem znečistěné a Bohu odporné zvíře zmizí nenávratně v propasti a to i s těmi, kdo jej špiní.
Drazí bratři v Kristu.
Prosím Vás, prohlédněte si pozorně to zvíře s těmi boulemi. Ty boule jsou ty mnohé církve křesťanstva, ve kterých jste uzavření. Ty vaše chrámy jsou krásné a nádherně vyzdobené, ale k čemu vám to je, když Pán používá to ošklivější zvíře plné hnisavých strupů. Jste svázáni tradicemi, nebiblickými naukami, rodinnými vazbami a mnohým jiným. Já vím, že jste v srdci upřímní a horlíte pro Boha a Krista, ale ta Vaše naděje, že budete žít s Pánem v nebi se Vám už nesplní, protože jste propásli ten čas, kdy jste měli přelézt na to druhé zvíře. Spočítejte si náklady, zda se vám vyplatí investovat do Vašeho náboženství čas a peníze a utápět se ve snech. Jednou, až zjistíte, že jste nakoupili magnetickou nerez ocel, co budete dělat potom? Není lepší poslechnout Pána a reagovat na Jeho slova zapsaná v Bibli. Je to v knize Zjevení v 18 kapitole a verši 4 a 5. Cituji ,, A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který řekl : ,,Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky bezpráví“
Pokud to uděláte, otevře se pro Vás reálná šance, že pokud si pospíšíte, tak získáte věčný život zde na zemi, která bude časem přeměněna v ráj. Neváhejte, protože v tom snu to vaše zvíře zmizelo v nenávratnu i s těmi boulemi.
Obraťte se na svědky, nebo si nejdříve vyhledejte jejich webové stránky www.jw.org .
Přeji Vám mnohá požehnání.
Smoke