Návrat ztraceného syna

(sepsáno říjen 2018)

Když jsem odešel od Svědků Jehovových, myslel jsem, že můj duchovní život skončil. Ač jsem se několik let bránil přijmout světské způsoby života, nakonec jsem jim propadl a byl jsem vzhledem k Bohu, mrtvý. Nemyslel jsem si, že se někdy obrátím zpět a čekal jsem na vykonání soudu a trestu věčného zničení. Ztratil jsem totiž svoji životní víru v Boha a naději na budoucnost. Provedl jsem odchod s chladnou hlavou a to na základě Ježíšových slov: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.  Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.““

Vykonal jsem tedy na sobě trest uvázáním mlýnského kamene a vhozením sebe sama do moře lidstva, neschváleného před mým Bohem a již jsem dál nechodil s pravým Bohem. Stál jsem totiž za pokušením své manželky, která ho opustila a to díky mé tvrdohlavosti a neústupnosti. Pak jsem se sice vrátil, ale protože se mi nepodařilo přivézt ji zpět a tak jsem rozhodl za Otce. Prosil jsem jen, pokud se dožiji příchodu dne jeho soudu, aby můj život ukončil bez trápení.

Po mém odchodu od Boha, jsem otevřel brány k nemorálnosti. Netrvalo dlouho a vytvořil jsem vztah s vdanou ženou. Věděl jsem, že nekonám správně, přesto záplava nových a nádherných pocitů ohledně romantické lásky, udělala své. Sice jsem tento vztah nedovedl k hříchům těla, přesto to byl hřích duchem a sklidil jsem také ovoce za toto jednání. 

Po nějaké době, když manželka pochopila, že je vše ztraceno, jsme se rozvedli. V danou chvíli jsem si uvědomil, že jsem vše nenávratně ztratil. Již předtím jsem měl varovné sny blížící se budoucí prázdnoty. Tyto se zcela naplnily podle snů, kterým jsem nevěnoval žádnou pozornost. Začalo úmorně dlouhé plahočení bez cíle. Pocity prázdnoty mně začaly pronásledovat na každém kroku. Přestalo se mi dařit po pracovní stránce a jedna pohroma střídala druhou. Pak jsem začal vytvářet vztah za vztahem metodou pokus omyl. Žádná z žen nedosahovala kvalit mé manželky, což jsem si bolestně uvědomoval, a také vše téměř ihned končil. Snažil jsem se na to nemyslet, ale nešlo to. Pak, po více než deseti letech, se objevila opravdová životní láska. Vše se vyvíjelo pěkně a mělo kouzlo. To kouzlo zmizelo v jediném okamžiku, když mi jednoho krásného dne řekla, že jí manžel hluboce miluje a dělá vše proto, aby ji udržel. Jenže ona jeho ne. Okamžitě jsem ji řekl, že to svým dětem nemůže udělat a že svého manžela nemůže opustit. Po této mé reakci všechno skončilo. Připadal jsem si, jakoby můj život vyhasl. Jde sice o krátké vyjádření, ale toto období bylo spojeno s pádem na úplné dno. Beznaděj. Bylo to klíčové rozcestí, kudy povede můj život dál.

Věděl jsem, že jsem rozhodl správně. A toto své rozhodnutí jsem nezměnil. Byl to ovšem konec mých nadějí, že se někdy zvednu z prachu. 

Pak se stalo něco, co mně zarazilo na mých cestách. Bylo to 18 let od okamžiku, kdy jsem se všeho vzdal. Do týdne, po této rozhodující události v mém životě, nastala změna. Potkal jsem nádhernou dívku a téměř ihned se naše duše vzájemně provázaly. Brzy nato jsme se vzali. Moje manželka, je okouzlující žena, kterou jsem dostal od milovaného Otce, společně s nadějí na lepší život. Do dvou let se nám narodil úžasný chlapec, který je rovněž požehnáním a dokonalým darem z nebe. Co se týče hmotné stránky, dosáhl jsem všeho, po čem má duše předtím toužila. Přesto jsem úplně spokojený nebyl. Bez harmonie s Bohem, totiž nelze nalézt pravé štěstí. Pokukoval jsem po Otci a občas se modlil, ale zpět jsem kroky nedělal.

Zjistil jsem ale, že mě Bůh nikdy nezavrhl a ani neopustil.

Za můj dokonaný návrat, musím poděkovat vytrvalosti mého dobrého přítele Smoka. Ten se mi intenzivně věnoval po dobu dvou let. Psal povídky * a předkládal mi je ke korektuře. Měl zvláštní schopnost. Už když jsem ho poznal před 33 lety, věděl jsem, že s ním je Bůh. Boží duch skrze něj blahodárně působil na mého ducha. Nedokázal jsem si vysvětlit neuvěřitelnou lehkost, s jakou jsem odcházel od studia Božího Slova – Bible. Ta lehkost, byla se mnou tak intenzivně, že jsem se postupně z ateisty stával věřícím. A tento můj přítel, měl kromě hlubokého poznání Bible, také sny. Ale až v nynější době, poté co rozpoznal text písma, týkající se právě této oblasti. Nebylo to v době, kdy mi předkládal základní poznání Bible. Napřed jsem snům nepřikládal žádnou váhu. Dle učení Svědků Jehovových, v dnešní době Bůh sny nedává. S tím jsem se spokojil do chvíle, než jsem také začal prožívat intenzivní živé sny.   

A právě touto cestou započal můj podivuhodný návrat k Bohu. Tyto sny byly vodítkem, které mohu přirovnat k ohnivému keři. Zaujal totiž Mojžíše, aby odbočil z vyšlapané cesty a přivedl jej zpět k Bohu a jeho lidu. Znovu opakuji, snům jsem od mala nevěřil, k čemuž mě vedli i rodiče. Nikdy jsem jim nepřikládal velkou váhu, až do chvíle, kdy se staly živými a úplně odlišnými od snů, které jsem do té doby znal. Tyto sny byly duchovní. Plně jsem si v nich uvědomoval svoje bytí, ovlivňoval konání a byl v nich přítomný Boží duch.  O těchto viděních, chci nyní vyprávět. Jsou pravdivá. Stala se přibližně 31 let poté, co jsem uvěřil v Boha Jehovu. Přesto musím zdůraznit a upozornit, že i Jehovův nepřítel, Ďábel, disponuje vkládáním snů a ovlivňováním ducha člověka. Dokáže, za jistých okolností,  dokonce vstupovat do našeho těla a informace, které se mu podaří propašovat do naší mysli, mají hodnotu srovnatelnou s exkrementy. Celý svět je přeplněný informacemi s kapkou jedu a věcmi, které si odporují. Boží čistá pravda v sobě žádný rozpor nemá. Je proto klíčové rozpoznat, zda je sen výplodem mozku, či tohoto nepřítele, a nebo darem od Otce nebeských světel. (**)

Jeden z prvních snů byl o zebře, která se mnou byla srostlá a jak s ní přecházím z jednoho domu do druhého a pak do třetího, kde jsem již zůstal. Dlouho jsem ten sen nechápal, dokud jsem v Bibli nenarazil na příběh o lidské zebře. Po týdnu jsem dohledal biblický výklad k zebře a začal žasnout. Z pohledu Boha jsem podobný zebře – neboli muži, který byl úplně jiný, než jeho bratři. Popis byl prvně použit na Išmaela, který byl Abrahamovým synem, ale protože utlačoval Izáka, s rodinou dál nežil. Podle tohoto obrazu, se nikdy úplně nezařadím zpět do společnosti, kterou jsem předtím opustil.  Charakteristickým znakem zebry je, bytostná touha po svobodě a bojovnost, když jí chce kdokoli omezit svobodu. Dům v tomto ohledu dodnes chápu jako vstup do domu Svědků Jehovových, kam jsem třikrát vstoupil.

V jiném z prvních živých snů, jsem se nacházel na dně jámy. Bylo to celkově ponuré místo, kde nic nebylo. Nebe jsem neviděl. Jediné, co jsem uviděl, byl šikmý tunel, vytvořený ze skruží. V ohromné dálce sestupovalo z nebe nějaké světlo. Toto světlo se změnilo v tenký proud žhavého ohně, který začal směřovat přímo na mně. Stojím čelem k tunelu a vidím oheň, jak se pomalu blíží tunelem, a bojím se. Směřuje přímo na mně. Pak se v obrovské bázni skláním, poodstoupím bokem a v modlitbě můj duch říká: „Promiň, Pane Jehovo, prosím promiň.“  Když plamen dosáhl až na moji úroveň a já se modlil v úzkosti, zlomila se špička plamene a dotkla se země, na které jsem stál. Pak jsem se probudil s pocity ohromné bázně.

Ráno jsem požádal přítele „Smoka“ o radu, co to mělo znamenat. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Jeho první reakce byla ta, že nerozumí, protože nedokáže vysvětlovat cizí sny. I význam svých snů odhaluje postupně, když se rozhlíží kolem sebe. Po nějakém čase mi zavolal a řekl: „Kdyby to byl sen od nepřítele Satana, byl by spojený s mokrem a blátem. Oheň je spojen s naším Stvořitelem. „Chce v Tobě zažehnout plamen, jenže se mu bráníš“. Otvírám Bibli a nacházím toto místo (Šalomounova píseň 8:6,7) „Polož si mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na svou paži; protože láska je silná jako smrt, trvání na výlučné oddanosti je tak neústupné jako šeol. Její planutí je planutí ohně, plamen Jah. Ani mnohé vody nedokážou uhasit lásku, ani řeky ji nemohou odplavit. Kdyby někdo dával všechny hodnotné věci svého domu za lásku, určitě by jimi pohrdli.“ Boží láska je plamen, kterému jsem se bránil. Jáma znamená hrob, hebrejsky šeol, ve které jsem se právě nacházel. Před mnoha let jsem slíbil věrnou oddanost Bohu a nyní mi plamenem v šeolu připomněl,  že mám na ni trvat a On mi dá svoji věrnou oddanost.

Jednu zásadní věc, jsem však potřeboval vědět. Zeptal jsem se Otce, Jehovy Boha, zda jsou sny opravdu od něj. Potřeboval jsem jistotu v tom, že to není pouhé pomatení smyslů. Otevřel jsem v tu chvíli náhodně Bibli  na tomto místě u Joba 33:14:

„Vždyť Bůh promluví jednou a dvakrát – i když to člověk nebere v úvahu – ve snu, v nočním vidění, když na lidi padne hluboký spánek, během dřímot na lůžku“. 

To byla zřetelná a jasná odpověď, na tuto prosbu. Pro tento okamžik jsem se spokojil s tím, že zdrojem těchto snů, které mě vedl k intenzivnímu přemýšlení o životě, je Nebeský Otec. Po mnoha týdnech jsem zjistil, po zážitku, který vedl k mému uzdravení, že tato část Bible, se v mém životě naplňuje dál, až do verše 30:  „….během dřímot na lůžku. Tehdy odkrývá uši lidí a klade svou pečeť na vybídnutí vůči nim, aby člověka odvrátil od jeho skutku a aby zakryl pýchu před zdatným mužem. Zadržuje jeho duši od jámy a jeho život, aby nepominul střelou. A skutečně je s bolestí kárán na svém lůžku a hádka jeho kostí je neustálá. A jeho život si jistě hnusí chléb a jeho duše žádoucí jídlo. Jeho tělo se před očima vytrácí a jeho kosti, jež nebylo vidět, se jistě obnažují. A jeho duše se blíží k jámě a jeho život k těm, kdo způsobují smrt. Jestliže pro něho existuje posel, mluvčí, jeden z tisíce, aby člověku pověděl o jeho přímosti, pak ho poctí a řekne: ‚Propusť ho, aby nesestoupil do jámy. Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.‘ Přednese Bohu snažnou prosbu, aby v něm měl zalíbení a uvidí jeho obličej s radostným křikem, a On obnoví svou spravedlnost vůči smrtelnému člověku. Bude lidem zpívat a říkat: ,Hřešil jsem; a převracel jsem, co je přímé, a rozhodně to pro mne nebylo to pravé. Vyplatil mou duši, aby neodešla do jámy, a můj život uvidí světlo.‘ Pohleď, to všechno koná Bůh dvakrát, třikrát v případě zdatného muže, aby odvrátil jeho duši zpět od jámy, aby byl osvícen světlem živých.“

Přítel Smoke se snažil oživit moji víru. Rozhodně jsem mu bránil a vymezil   jsem si prostor tím, že vše udělám po svém. Napřed si spočítám náklady, zda mám dost prostředků na dostavbu věže a dokončení stavby z Ježíšova podobenství. A pokud nebudu mít prostředky tu stavbu dokončit, jdu od toho. Necítil jsem nejmenší potřebu vracet se k Svědkům Jehovovým, ale cítil jsem bytostnou potřebu vrátit se k Otci. Každý druhý den jsem od Smoka dostal povídku, které v této době psal**. Diskutovali jsme o všemožných záhadách. Udělal jsem několik kroků, které dnes hodnotím jako správné a maximálně je doporučuji.

Stáhl jsem si mluvenou Bibli v MP3 ze stránek https://www.jw.org/cs/knihovna/bible-online/bi12/knihy/ . Jelikož hodně cestuji, denně jsem ji poslouchal, někdy i tři hodiny. Odmítl jsem ale veškerou náboženskou literaturu, protože té jsem za svůj život přečetl již dost, ale Bibli jsem se nikdy mnoho nevěnoval. Držel jsem se nyní jen Bible. A nechal se unášet Božím duchem, kterým byla Bible inspirována. Začal jsem všemi evangelii a poslouchal je opakovaně, až do okamžiku rozeznávání detailů a propojování souvislostí dohromady z různých míst. Začali mi povstávat skuteční lidé, kteří Ježíše obklopovali. A Jehošuova řeč, hlavně z Janova evangelia, mě dostala na kolena. To nebyla řeč smrtelného člověka. Byla to řeč bytosti, která má plné vědomí o neviditelném světě kolem a s osobním vztahem k milovanému Otci, jehož přišel na zem svými skutky obhájit a posvětit jeho Jméno. Zamiloval jsem si Jehošuovu řeč a skutky tak, že jsem intenzivně prožíval popisované okamžiky. Připadal jsem si, jako jeden z těch, který ho na cestách doprovází a v ohromení pozoruje jeho zázraky a vyučování. Pak jsem přidával další knihy Bible, až jsem se propracoval ke složitým knihám proroků, kde je  uschovaná a zapečetěna naše budoucnost, do které touží nahlédnout i andělé.  Po půl roce, jsem obdržel doplnění snu, kdy sám sebe vidím v jámě (odpovídá to Biblickému pohledu na hrob či smrt) a do této jámy je mi spuštěný žebřík.

Můj další zážitek byl mimořádný a moje bázeň před Stvořitelem dosáhla do netušených míst. Bible jej nazývá zvláštním pojmem – vidění. Právě se probouzím a zjišťuji, že se modlím a podvědomě říkám něco, co bych se neodvážil při vědomí vyslovit: “ Pane Jehovo, omluv mě prosím. Tolik let Tě poznávám, a přesto mám pochybnosti o Tvé existenci, protože jsem vlastně skrytý ateista. Nezlob se na mě. Můžeš mi prosím dokázat, že existuješ?“  Než jsem toto dořekl, zvedl se obrovský hluk větru v místnosti přímo nade mnou a začal se pomalu pohybovat ven. Jeho zvuk jsem slyšel docela dlouho. Když vše ustalo, zjistil jsem, že je naprosté bezvětří. Zavírám oči a přece vidím jasné světlo a vzory povlečení, pod kterým spí můj synek. Tento sen se mi pak propojuje ještě s jedním zážitkem ani ne o měsíc později. Odlétáme na dovolenou a já, od dětství v sobě mám strach z létání. A tak se skláním v modlitbě, aby na mně ani synek a ani manželka, nepoznali úzkost či strach. Jsme na rozjezdové dráze a než stačím úplně dokončit svoji modlitbu, zvedne se obrovský hukot motorů startujícího letadla a já se ocitám opět v onom vidění s hukotem větru, který je tak moc podobný tomu ve snu. Veškerá úzkost ze mě padá. Nezbývá mi, než opět hluboce poděkovat svému Stvořiteli za přesné načasování a osobní zážitky, které mi daroval.

To, že jsem vynechal literaturu náboženských společností, neznamená, že jsem nic jiného kromě Bible, nečetl. Naopak. Přečetl jsem knihu Jehovah´s od jednoho holandského novináře, který se „infiltroval“ mezi Svědky Jehovovy s cílem, pomoci své dceři, se od nich oprostit. Kniha byla napsána relativně na úrovni. Autor se, pod vlivem své nenávisti k židům a lidem, kteří ovládají tento svět, snaží dokázat, že Svědkové Jehovovi, jsou dílem nejvlivnějších z lidí – zednářů a iluminátů, za podpory židovského národa a nikoli utvářeni pod vedením Božího ducha. Do svých úvah nezahrnul tu skutečnost, že Svrchovaný Bůh Jehova skutečně existuje a stál za světlem, které Svědkové nyní mají. Že tajné uskupení ničemných lidí existuje, potvrzuje kniha Zjevení, když hovoří o Satanově synagoze. Zda řídí organizaci Svědků, netuším a není to ani moc podstatné pro člověka, který hledá pouze Boha. A stejně jako byl infiltrován židovský systém v historii, a i raném křesťanství, bylo by bláhové předpokládat, že nebude „infiltrován“ lidmi, pod vlivem Satana. I Jehošua řekl, že plevel musí růst společně s pšenicí až do závěrečného okamžiku žně a jeho zpráva o stavu sedmi sborů v jeho dni, je zarážející vzhledem k odpadnutí pěti ze sedmi. Každý, kdo chce sloužit Bohu, musí počítat se zkoušky ryzosti, kterou si Ďábel na Bohu vymohl. Každý, podle jeho tvrzení, se dá ovlivnit tak, že nezachová věrnost. Buď formou darů, nebo formou maximálního nátlaku. Velký zástup svědků, uvedených v Pavlově dopise Hebrejcům dokazuje, že Ďábel je pouze pomlouvač. V žádném případě to není bojovník za svobodu, jak sám sebe prezentuje. Mnoho lidí mu dokázalo čelit a vzdorovat tváří v tvář i ztrátě života. Přesto, mnoho z nich, jeho nátlak nevydrželo.

Hlavním důvodem, proč jsem četl tuto literaturu, byl fakt, že jsem chtěl udělat zatěžkávací zkoušku toho, že Pravý Bůh Jehova, používá pouze organizaci Svědků Jehovových. Nakonec jsem nalezl knihu od Raymonda Viktora Franze – Krize svědomí. Tento muž byl člen Svědků Jehovových a také člen vedoucího sboru. Jeho strýc byl nějaký čas prezidentem společnosti Watchtower. Kniha nebyla srovnatelná s články těch, kteří odpadli a šířili informace poškozující své bývalé bratry. Takové nemají valnou úroveň a autoři těchto myšlenek nenaleznou klid, protože bojují nejen proti Svědkům, ale proti jejich hlavnímu poslání, kterým je oznamování dobré zprávy o království. Toto mělo a má prioritu. Nakonec jsem z této knihy začal chápat jiný druh pohledu. Pohled, kterým Bible neskrývaně poukazovala na chyby lidských ctitelů čistého Boha Jehovy v minulosti. A bylo jedno, jestli to byla významná osobnost v podobě krále, nebo velekněze. Ničemných lidí, kteří odpadli od víry, bylo v historii Izraelského národa v době psaní Bible, možná víc, než těch, kteří Boha milovali a sloužili mu. V našich dnech, je zmínek o chybách organizace tak málo (téměř žádné), že je to zarážející. Přesto nejvíce chyb padlo v okamžiku, kdy se řešil čas příchodu našeho Pána. Když jsem nad tolika chybami přemýšlel, připomněl se mi výrok Pána Jehošuy ohledně znalců písma a jejich výkladu počasí. Pokud jim předpověď nevyšla, přichází s doplňujícím výkladem, proč se to nestalo. V tomto ohledu je opravdu značný rozdíl mezi Davidovým vyznáním  „zhřešil jsem“, když k němu byl vyslán prorok Natan, který vše dopodrobna zaznamenal.

Ohledně tohoto tématu mám dnes jasněji. Přesto je to téma, které je do jisté míry náročné na pochopení. Hlavně z hlediska toho, co všechno a jak dlouho, Otec připouští. Pokud je zrovna toto oblast, ve které také tápete, doporučuji intenzivní modlitby. Otec poskytne odpovědi. Možná to bude nějaký čas trvat, ale vyhlížejte jeho odpověď. Král Saul, je v tomto ohledu neblahý příklad, co se týče netrpělivosti. Z člověka, který měl maximální Boží přízeň, se časem propracoval do zavržení, po sérii skutků, které se týkali netrpělivosti a žárlivosti. Pokud vašemu návratu stojí v cestě osobní zkušenost nebo nějaký problém, uchovávejte tyto informace v nitru, až do doby, kdy bude na místě je použít pro vlastní ochranu. Během doby, kdy tento příběh upravuji, protože nejsem v mnoha ohledech jistý tím, kam budu přiveden, jsem pod vlivem slov Pána Jehošuy, kdy uzdraveným zakazoval, aby o tom veřejně mluvili. Rovněž jeho proměna na hoře byla třemi učedníky, kteří byli přítomni, utajena až do doby jeho vzkříšení. Při jedné příležitosti řekl učedníkům „mám vám říci ještě mnohé, ale nyní nejste schopni to snést“. 

Po dlouhé době jsem dospěl k závěrům, o kterých Jehošua také mluvil. Doporučil obezřetnost a přece nevinnost. Svoji víru si nechte pouze pro Boha. Nespojujte svoji víru s žádným člověkem. Víra patří pouze Bohu. Učení Svědků mi umožnilo poznání pravdy o Bohu. Tato pravda byla téměř dvě tisíciletí zašlapávána tradicemi a vírou v nesmysly pohanskými národy inspirovanými Pomlouvačem. Také u Svědků však nastal okamžik, kdy Pánův návrat, toužebně očekávaný a opakovaně překládaný z roku na jiný rok, vedl k oslabení víry mnoha jednotlivců. Potřeboval jsem si hlavně ujasnit, kde Svědkové ve vztahu k Bohu jsou, a jakým pohledem na ně pohlíží. Proto jsem se pustil do studia těchto materiálů. Tři roky trvalo, než mi Otec dal poznat svůj pohled úplně.

Studiem výbušných materiálů, které mohou odrovnat i pevně stojícího Svědka, pokud není dostatečně pevně připoután k organizaci, jsem získal nadhled, který mě přitrhl k Bohu a nikoli lidem.

Před třemi lety jsem napsal tento text:

„Z mého nynějšího pohledu, je otázka Božího schválení Svědků Jehovových, taková: Konají s maximální důsledností práci, kterou Ježíš svěřil následovníkům. Oznamují příchod jeho Syna s novým uspořádáním – Božím královstvím – čímž skutky završují svoji víru. Toto je klíčový okamžik pro jejich postavení před Bohem. Snaží se nebýt částí světa a ani částí prostitutky – Velkého Babylóna – což je dle výkladu Bible, odpadlé náboženství, které se sice k Bohu hlásí, ale skutky ho zapírají. Je to uspořádání, se kterým Stvořitel v tuto chvíli počítá. To, že se několikrát spletli s výpočty, je politováníhodné. Za nečinění pokání v tomto ohledu, odpovědní lidé sklidí svoji setbu. V mnoha ohledech též nejednají s citem. Přesto, priorita oznamování království až do konce, činí z této skupiny lidí ty, kteří konají Boží vůli. S výkladem Biblických časů je to vážně ošemetné. Obsahuje mnoho zakódovaných výpočtů a samotná kniha Zjevení k tomu přímo láká. Skoro by se dalo říct, že je pastí pro ty, jejichž dogma a neomylnost ve své mysli, vystoupala až do nebe. A hned potom přichází pád jednotlivců, kteří uvěřili lidem více než Bohu. „

Nyní jej musím opravit těmito slovy: Moji drazí bratři, Svědkové Jehovovi, jsou prorokovaným sborem Laodicea. K tomuto závěru jsem dospěl na modlitbách a také pátrání, díky němuž jsem objevil stvrzení na dvou místech – náhrobek prvního presidenta společnosti nese nápis „Pastor Russell … posel Laodicejského sboru“. Stejně tak jeho poslední dílo, vydané posmrtně, nese název „posel Laodicejského sboru“. Na náhody nevěřím. A tak současný sbor Svědků, poté, co jsem měl odpovědným mužům v našem sboru předložit důrazná varování od Otce Jehovy před značkou, jejíž činnost pozorujeme od roku 2020, byl jsem odmítnut, protože mají otroka a nevidí důvod, proč by Jehova používal někoho jiného. Moji milovaní bratři trpí jistou formou sebeklamu ohledně svého postavení před Bohem a to natolik, že přehlédli vymáhání značky, které má nastat těsně před oživením zabité hlavy sedmihlavé bestie. Problém je, že otrok vše datoval do dávné minulosti a tak Svědkové věří, že vše se odehrálo před více než 70 lety či ještě více a nyní se čeká jen na Mír a Bezpečnost. Nepovšimli si, že značka není dána k porozumění kolektivu, ale jen těm, kteří užijí praktickou moudrost, jak popisuje kniha Zjevení, stejně tak jako ožití zabité hlavy. Ta hlava, dle mých poznatků – první informaci mi předložil ve studii bratr Igi Pop – a následně mi Otec Jehova tyto věci stvrzoval v modlitbách, souvisí s oživením socialismu a dovršením 30ti leté operace Golgota, kdy se rozpadla Varšavská smlouva (25.12.1991 a zanikl Sovětský Svaz). Podle operace Golgota (naplánoval šéf KGB Andropov na základě studií, že SSSR se dřív nebo později ekonomicky neudrží a padne) bylo v plánu, aby se zevnitř přivedl západní svět ke kolabsu. Mnozí poznají, že byli oklamáni sami sebou a důvěrou v člověka až v okamžiku, kdy na sobě uvidí rány, které jim způsobí důvěra v toho, jehož nazývali předčasně věrným a rozvážným otrokem. Bude to v okamžiku vylití první misky Božího hněvu a bude jen malý čas na činění pokání. Podle Daniela 8 kapitoly má být v období 2300 večerů a jiter zničen Boží lid a Knížeti svržen základ svatyně. Pokud toto dobře chápeme, začátek období, kdy je odstraněn stálý rys, vstup Ruska do Sýrie na židovský Svátek Stánků. Před třemi a půl lety Putin předal Trumpovi míč s instrukcí „míč je na vaší straně pane prezidente“. Pak se rok nato spustila uměle vyvolaná pandemie Covid s cílem označit celý svět změnou DNA a vymáhat poslušnost.  

Nová smlouva

Jako dnes si vybavuji okamžik jednoho krásného letního dne v roce 2018, na úžasném místě, které je zároveň mým domovem. Začal jsem promlouvat k Bohu a poprosil ho o uzavření Nové smlouvy. Starou smlouvu jsem nedodržel. Ve své oddanosti jsem polevil a nakonec ji hodil za hlavu. Odešel jsem do vyhnanství, kde nebylo žádné duchovní světlo. Dostihlo mě vyhnanství, podobné židovskému v Babyloně. Na základě Písma jsem věděl, jak Bůh vybízel ztracené syny Izraele, aby s ním uzavřeli novou smlouvu. Stvořitel si na právních smlouvách velice zakládá. To mě podnítilo k této prosbě. Jelikož znám sám sebe a velkou nestabilitu založenou i na žádostech svého těla, prosil jsem o to, aby, pokud najdu přízeň v jeho očích, vyřešil mé tělesné touhy a žádosti po smyslných představách. Bylo pro mne nepředstavitelné, že se jako rozpolcená osobnost vracím zpět. Od šesti led jsem podléhal každodennímu zlozvyku sebeukájení a znečišťoval tak svého ducha. Toto vnitřní soužení trvalo od okamžiku poznávání Božích pravd. Nic na to nepomáhalo. Modlitby nefungovali. Moje touha po duchovní blízkosti k Otci, prudce kontrastovala s žádostmi mého těla. Moje barvité představy o lásce k ženám, bylo nejslabší místo mé duchovní výzbroje, kde jsem žalostně selhával. Vyjádřil jsem toto v modlitbách, že si nedovedu představit dokončení duchovní stavby a vítěznou cestu až do konce, pokud mi nebude pomoženo. Také jsem Otce požádal, ať se podívá na moji budoucnost právě z tohoto pohledu. Při uzavření žádosti o novou smlouvu, jsem tuto myšlenku vyjádřil velmi zřetelně. A Otec naslouchal.  

Týden nato jsem odletěl na dovolenou. Namířili jsme si to s rodinou na ostrov Tenerife.  

Od modlitby ohledně nové smlouvy, jsem měl intenzivní pocity spojené s konáním Boží vůle. A tu jsem opravdu hledal. Představa, že bych se měl vrátit ke  Svědkům, mě spíše děsila. Proto jsem Otce požádal o to, pokud jsem našel přízeň v jeho očích, a opravdu si přeje, abych se vrátil zpět, aby mi poslal do cesty Svědky ve městě Los Christianos, kde jich moc není. To bylo tři dny před odjezdem. Dva pěkně odění pánové se stojanem publikací Strážných věží, se postavili ten den rovnou pod náš balkón. Upozornila mně na ně moje manželka, která z mého nově obnoveného vztahu s Bohem, kupodivu neměla radost. Říkal jsem ji, pojď se  na ty pány podívat. Přišli sem i kvůli Tobě.  Mám mimořádnou manželku, o které mohu v souladu s Biblickou knihou Přísloví prohlásit, že je darem od Boha. Jen v tomto ohledu dává na řeči těch, kteří o Pravém Bohu Jehovovi nevědí vůbec nic. Kromě toho, doma není nikdo prorokem.

Další den říkám Svrchovanému Bohu Jehovovi:  „Nezlob se můj Otče, ale pokud jsem nalezl přízeň v Tvých očích, ať někoho z nich vidím ještě jednou, pokud opravdu chceš, abych se vrátil právě k nim“. Byla to pro mě otázka existenční. Odpoledne jsem se oddělil od rodiny, abych zjistil odjezd autobusu na letiště, a koho potkám u zastávky? Sedí tam starší Svědek Jehovův, jeden z těch dvou, s publikacemi a hovoří s nějakým člověkem. Žasnu nad tou rychlostí od prosby o odpověď.

A jelikož jsem opravdu nepoučitelný v ověřování, opět žádám Pana Jehovu:  „Nezlob se na mně Otče, ale pokud jsem nalezl přízeň v Tvých očích, kéž Tvé svědky uvidím ještě jednou, naposledy, pokud je Tvá vůle, abych se vrátil právě k nim“.

A v den odjezdu, jdeme s rodinou po pláži a na nábřeží stojí dvě ženy svědkyně se stojanem publikací Strážná věž. Hluboce jsem poděkoval a mé kroky od té doby byly naprosto jisté a směřovali do jeho domu, bez ohledu na mé pocity.

La Gomera

Tato dovolená byla inspirována snem, který též patřil mezi živé. Zdálo se mi dva roky zpět, jak se prodírám pralesem v nějakých horách v době, kdy je s tímto světem konec. Po probuzení jsem to místo identifikoval jako ostrov, naproti Tenerife, na který jsme každý den koukali na dovolené. Něco jsem si o ostrově vyhledal a zjistil, že pralesy zde jsou složeny pouze ze dvou druhů téměř nehořlavých stromů.

A při příležitosti další dovolené, jsme se na ostrov podívali. Vlastně jsem tam jel hledat ráj či místo, kde zůstaneme s rodinou pěkně ukrytí, až přijde nejhorší období v lidských dějinách, o kterém Bible hovoří, jako o velkém soužení. Protože jsem byl ve stavu neschváleném k přežití, nepředpokládal jsem, že ho přežiju. Jen jsem chtěl sobě i rodině odložit to trauma z hysterie kolem, která nastane.

Když jsme se dostali na ostrov, uvítalo nás přístavní městečko s malými domy. Bylo tam celkem vyprahlo a tak jsem přemýšlel, kde je onen prales. Za ním jsme museli vyrazit do hor a opravdu nás odvezli na místa, která byla nádherná. Stromy vavřínu, staré stovky let, nabízeli přívětivý stín v žáru slunce. Kolem kapradiny a mechy. Asi to bylo jak v tom snu. Přesto jsem přemýšlel, proč se mi o tom ostrově zdálo a kde je ten ráj, který jsem zde hledal.

A pak sjíždíme do údolí, do vyprahlé krajiny. A najednou ho vidím! Uprostřed vyprahlých hor, je nádherná oáza zeleně se dvěma rezervoáry vody. Různé tropické a subtropické rostliny v koncentraci, jaká se hned tak nevidí. Vše umocňoval ten kontrast vyprahlosti kolem. Nemohl jsem se nabažit pohledu na to kouzlo. Tolik zeleně na jednom místě! A když jsme přijeli blíž, přišel jsem o dech. Tento ráj je ve skutečnosti obrovská čistička odpadních vod a je založen na lidských výkalech – tedy imitace ráje. Opět se skláním a děkuji Bohu, jak mi dokonale ukazuje, že žádným dočasným rájem nyní a zde, se nemá smysl zabývat, protože je do písmene postavený na exkrementech. Jsem nyní rozhodnutý počkat na ten skutečný ráj.

Démon v pytli

Na této dovolené jsem měl další z živých snů. Od věku mého dospívání, spojeného se studiem Bible, mě téměř každou noc, obtěžovali neviditelné bytosti. Nikdo mi z rodiny nevěřil a moje rodiče to přikládali strachu a příliš bujné fantazii. Přesto, po ulehnutí, začal soubor zvuků, který měl pravidelnost a cíl rozhodit mé uvažování a ponořit mně do strachu, až panického. Modlil jsem se opravdu často, ale jako zaříkávadlo to nefungovalo. Na pár minut byl klid. Nakonec mi jako únik, posloužilo Janovo evangelium, u kterého jsem usínal. Zjistil jsem, že démonům nedělá dobře řeč Pána Ježíše, a právě v Janově evangeliu je mnoho přímé řeči Ježíše s apoštoly. A tak jsem usínal se sluchátky na uších. Jenže uprostřed noci se vraceli a já se probouzel vystrašen tím, že mně někdo svírá či drží. Modlím se k Jehovovi a teprve potom jejich sevření pomalu polevuje a oni mizí. Často se ptám, jestli mi to poznávání Boha za toto stojí. Protože jsem v Boha logikou uvěřil, ale nevidím ho. Ani ho moc blízko nevnímám. Chvíli i trvá, než pomoc obdržím. Uzavírám to tím, že začínám usilovat o bližší vztah s Bohem. Se slzami se modlím, že jsem sice uvěřil, že Jehova Bůh existuje a je pravým Bohem, jenže ho nevidím a jeho přítomnost cítím jen občas a vzdáleně. A pak jsem začal zažívat stavy, které by se dali nazvat vznášením. Je to okamžik, kdy do vás vstupuje síla, jistá forma energie a naplňuje vás hlubokým štěstím. Pro mě je to pocit naplnění Božím duchem. Dokonce se pak cítím tak, že jde Otec se mnou, drží mě za ramena a já mu vyprávím to, co mám zrovna na srdci a s čím potřebuji pomoci. Naučil jsem se i rozhlížet a tak vidím i jeho konání, kterému předcházela moje prosebná žádost.

Na moje prosby, ohledně úlevy od odpadlých andělů, jsem však odpověď nedostával. Bylo to noc za nocí a trvalo to desítky let. Tato připuštěná zkouška, mě vrhla do Otcova náručí mnohem víc a dnes jsem za toto období vděčný. Přestal jsem se totiž panicky bát. Dokonce jsem se při jednom útoku oddělil od těla a se zaťatými pěstmi letěl za démonem, který přede mnou, prvně v životě, zdrhal.  Vzpomněl jsem si pak na Biblický výrok „postavte se ďáblu a uteče od vás“.

A na Tenerife jsem měl druhý živý sen. Vidím sám sebe a detail místnosti, na který jsem se zaměřil. Vím, že za rohem je onen démon a brzy přijde probuzení do útoku, který vždy končí držením či svíráním, dokud si nevymodlím pomoc od Jehovy. Jenže tentokrát je to jiné! Najednou vidím, jak je vhozen do pytle a já ho mám u nohou. Probouzím se a žasnu. Mám úžasný pocit, úplně jiný, než když útočili démoni a já se musel oklepat a vzpamatovat z toho hnusu.

A aby toho nebylo málo, démoni mi byli do rukou vydáni třikrát opakovaně. Vždy to bylo spojeno s modlitbou mého ducha před procitnutím a přitom velmi živé. Uvědomuji si, že se modlím, rozumím slovům, ale plynou rychleji, než je má mysl vysloví. A říkám: „Jestliže jsem Otče našel přízeň v Tvých očích, vydej mi ho do rukou, prosím“. Démon mě totiž znehybnil a drží. Najednou mám volnou ruku, chytím jej za krk a přitisknu k posteli. Moje duchovní ruka se propojuje s fyzickou a trvá poměrně dlouho, než ho pouštím a ten zdrhá. Jsem dávno vzhůru a nerozumím tomu, co právě proběhlo. Můj duch se modlil a dostal autoritu nad panovníky tohoto světa. Při jiné příležitosti to bylo podobné. Ležím na zádech a jsem opět znehybněný démonem. Opět se modlím, ať mi ho Bůh vydá do rukou. A už se mi uvolňují ruce a já ho chytnu do chvatu „kravaty“ a držím pevně nějakou dobu. Pak uvolňuji sevření a on zdrhá. Mám klid. Občas se o něco pokusí. Za dva roky jsem nevyužil prosby o autoritu asi dvakrát. Strpěl jsem útok do konce, ale můj duch se k Bohu obracel pohledem a nebál se utrpení. Nikdy nechci zapomenout na tento nádherný dar z nebe. A stále chci děkovat: „Milovaný Nebeský Otče, Jehovo, skrze Jehošuu, moc Ti děkuji za lásku a trpělivost, kterou se mnou máš a jak mě vychováváš a Tvé ohromné dary, jichž nejsem hoden. Kéž tyto řádky někomu pomohou k utváření tak úžasného vztahu, který nabízíš všem, kdo tě začnou vážně a opravdově hledat. Amen.“.

Mé kroky zpět

A je to tady. Jednoho dne jsem se rozhodl vrátit ke Svědkům. Pro mě to není nic moc příjemného, protože mé předchozí skutky byly zavrženíhodné a pokud by byli svědci některých mých konání, byl bych ze společnosti Svědků vykázán. Kromě toho jsem si zvykl na úlohu osamoceného pěšáka. Jedno období jsem bydlel sám v chatě na samotě, kde uprostřed zimy, nebyli žádní sousedé. Samota mi začala jistým způsobem vyhovovat a dokonce jsem si v ní i liboval.

Jenže tento den je jiný. Je naplněním mého téměř dvouletého úsilí o návrat k Jehovovi Bohu. Situaci mi Pán Jehova ulehčuje tím, že mě můj synek prosí, aby šel se mnou. Mimochodem, on je tím druhým hlavním důvodem k návratu. Situace graduje, když moje milovaná manželka začíná žárlit na touhu synka. Před pár dny šla do pravoslavného kostela a synek nechtěl jít za žádnou cenu na její místo uctívání. Přinutil jsem ho k poslušnosti matky s tím, že jsem mu kladl na srdce „neklaněj se obrazům a ani je nelíbej“. Pak mamince opakoval, aby to také v žádném případě nedělala. Nedávno mi připomněl s výčitkou, jak jsem ho donutil jít. Doslova jsem se, před tímto šestiletým človíčkem, zastyděl.

A když vstupujeme do sálu, můj syn mě drží za ruku a je šťastný. Vše se mu ohromně líbí. Doma si pak hraje s hračkami na Chrám království a také vydávání svědectví. To samozřejmě opět působí na moji, jindy naprosto milující a oddanou ženu.

Noční modlitby

Kromě poslechu Božího inspirovaného slova, které mě vždy naplňovalo příjemnými pocity a často až k slzám, za vydatné podpory v podobě Božího ducha, jsem tohoto ducha dostával téměř každý večer. Vždy před usnutím jsem hodiny rozmlouval s Otcem. Když jsem byl vzdálený, používal jsem obvykle na začátku vzorovou Pánovu modlitbu, kdy v sedmi zásadních bodech vyjadřuje skutečné potřeby člověka. Prolomením ledů jsem se pak k Bohu přibližoval důvěrně a blízko a zažíval hřejivé pocity. Dokonce si občas připadám jako Boží harfa, která, po doteku Božího prstu, neboli ducha, se rozeznívá a rezonuje. Jeho ducha pociťuji jako formu vlnění energie. Je to úžasný pocit. Přeji si ho zažívat každý den. O to horší okamžik je, když Bůh kvůli mému konání, zakryje mraky a já vnímám, že moje modlitba zůstává u mne a on nenaslouchá. Pak si vybavuji úzkost prvního krále Izraele Saula, který se z požehnaného stavu dostal do stavu zavrženého. Pak už dělal jen jednu hloupost za druhou. Završil to tím, že když mu neodpovídal Jehova, obrátil se ke spiritistce, což znamenalo rozsudek smrti. Ten přišel hned druhý den. Přesto mezi řádky zaznělo, že by mu Otec poskytl odpověď, kdyby vytrvale prosil a nehodil vše den před bitvou za hlavu, tím, že šel ke spiritistce. Měl příležitost napravit své první selhání.

Zázračné uzdravení  

A tak jsem se díky modlitbám dostal do stavu, o kterém se mi nikdy nesnilo. Mé přibližování k Bohu bylo završeno mimořádnou událostí a snem, který si do této chvíle nedovedu vysvětlit. Ve spánku, opět na hranici probuzení, se intenzivně modlím k Jehovovi. Najednou pociťuji intenzivní proud energie, který mně pohlcuje a naplňuje. Je to neskutečný pocit, který neustává, ale naopak rezonuje a zesiluje až k hranici bolesti. Když dosáhne této hranice, zastaví se. Najednou cítím, jak uvnitř srdce přejíždí ze strany na stranu od shora dolů jakoby prst. Byl jsem již plně vzhůru a při vědomí a stále to pokračovalo. Trvalo to dlouho a stav naplnění duchem byl neskutečným nádherným zážitkem. Dnes již vím, že to byla jistá operace srdce. Intenzivní pocit naplnění energií pomalu ustával.  Nikdy jsem nic podobného nezažil. V onu chvíli jsem nevěděl, co toto znamená. Po delší době jsem si uvědomil, že to bylo ze strany Otce stvrzení smlouvy, o kterou jsem před několika týdny prosil. Od této chvíle totiž nemám sebemenší sklony a myšlenky na tělesné úlety. A to myslím doslova. Nikdy dříve jsem si nedovedl představit, že se úplně držím slov pána Ježíše, ohledně žádostivých sexuálních představ na jiné ženy, kromě své milované manželky.  Tyto dotěrné myšlenky se mnou byly vždy, již od dětství. Byl jsem ve vleku svého těla od dob dospívání s opravdu bujnou fantazií a nikdy jsem je nedokázal kočírovat. Asi po 40 letech jsem byl osvobozen novodobým zázrakem. Je úžasné být i v mysli naprosto čistý. Nyní již plně rozumím slovům apoštola Pavla „Choďte stále duchem a neprovedete žádnou tělesnou žádost!“

Nyní, s dostupem času zjišťuji, že stav, kdy jsem se prohlásil skrytým ateistou s nedostatkem víry, plně souvisel s tímto stavem této proměny ducha. Ježíš, když uzdravoval, vždy napřed zjišťoval, zda má dotyčný dostatek víry, aby ho mohl uzdravit. A ve svém rodném městě neprovedl téměř žádný skutek, protože v něj lidé z míst, kde vyrůstal, prostě neuvěřili. Abych mohl dostat nové srdce do duchovního těla, musel jsem prostě uvěřit na 100% a to se také stalo.

Zjišťuji, jak náš milující Otec čeká, až přijdeme se skutečnými podněty k nápravě. Dřív, jako oddaně zaslepený svědek, jsem si nedovolil Panu Jehovovi něco navrhovat. Ovšem mé zážitky z návratu, mi odhalili úplně jiný duchovní svět. Tak jako milující tatínek vítá iniciativu svého dítěte a téměř jakýkoli podivný nápad dítěte rozvine a dítěti tak zvedne sebevědomí uskutečněním různých dětinských nápadů, tak podobně se mnou jedná i můj milovaný Otec Jehova. Je to opravdu důvěrný rodinný vztah.

Velice si přeji, milý čitateli, abys mohl zažít tento dotek milujícího Otce i Ty. Cesta není složitá. Každý den udělej jen tyto dvě věci. Čti, nebo poslouchej, jeho slovo Bibli a přemýšlej o daném tématu. Pak se intenzivně modli a předkládej Bohu své návrhy spojené s jeho vůlí. Dá Ti pocítit, který návrh vybere a naplno rozvine. Ježíš nás v tomto duchu vybízel slovy „neustále se modlete“. Jenom tak můžeme vstoupit do duchovního stavu, který je hluboký a výjimečný.

Jehova Bůh opravdu žije a je plný lásky a nezasloužené laskavosti.

Krištof Martin Píša

(*) http://www.biblesmoke.cz/

(**) sny – V Bibli je obrovské množství snů. V dnešní době Svědkové Jehovovi nejsou nakloněni tomu, že skrze ně Bůh hovoří. U Joela  2:28,29, těsně před předzvěstmi na nebi a zemi, o kterých hovoří i Ježíš a Daniel, je napsáno: „A potom se stane, že vyleji svatého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Pokud jde o vaše starce, ti budou mít sny. Pokud jde o vaše mladé muže, ti uvidí vidění. A dokonce i na sluhy a služky vyleji v těch dnech svého ducha“. Tento verš na sebe použili apoštolové, po smrti Ježíše a tyto poslední dny se mohly vztahovat na poslední dny Jeruzaléma, ale stejně tak mohli znamenat jejich začátek globálně.